Pod povrchem života

Největší díl lidského nečistého jednání a myšlení bude se navracet v následujících letech především prostřednictvím práce živlů. Z živlů bude to pak právě nejvíce poznatelné v činnosti slunce. Lidskému oku neviditelné proudy sil Světla, letící vesmírem, přeměňující se stále účinněji do hmatatelné podoby bytostných - přírodních a vesmírných projevů. Konečné formy těchto projevů nelze však předpovědět z důvodu toho, že zasahována jsou vždy ta místa, jež umožňují ve skrytých průplavech nejsnazší průnik do vlastní hrubé hmotnosti. Toto se mění za spoluúčinku hvězd i mnoha dalších vlivů, doslovně v řádu minut.

Ze všech našich osudových vláken, která se vyrovnávají v současném Soudu, jsou nejdůležitější osudová vlákna, týkající se vyrovnávání něčeho minulého mezi lidmi. Tato vlákna vedou určité lidi do blízkosti druhých lidí ke vzájemnému setkání a společnému prožívání, což umožňuje každému bezprostředně potvrdit svou změnu k lepšímu, nebo k horšímu. Jakým způsobem to lidé dokáží zvládnout je rozhodující pro darování možnosti k jejich dalšímu vývoji v této části stvoření.

Místodržitel, Vládce a Soudce stvoření, přebývající na jeho vrcholu, přichází k Zemi k velkému Soudu. Je to Vyslanec Boha - Syn Člověka - Imanuel! Přichází jako ochránce a osvoboditel všeho, co ve své čistotě usiluje ke Světlu. Ale také i toho, co je v jádru citově živé a co i přes bloudění po cestách vlastního vývoje dospělo nakonec k polepšení.

V současnosti žijeme dobu, předpovězenou dávnými proroky. Je to zlomová doba, ve které pomalu zaniká svět, jaký jsme znali dosud. Staré uspořádání světa končí, hroutí se a zaniká, aby uvolnilo cestu novému, světlému a čistému životu pod dohledem Soudce a Správce stvoření – Syna Člověka.

Lidé musí konečně pochopit, že každé hmotné dění je jen nejkrajnějším projevem tomu předchozího jemnějšího dění, protože platí, že jemné dění vždy předchází tomu, co se děje v našem hmotném světě. A přesně takhle je to také s naším osudem!

Ve vývoji lidí v nejhrubší hmotnosti se počítalo s jejich možností kolísání a chyb při hledání správné cesty ke Světlu. Bylo to nastaveno tak, že vlákna zpětných účinků byla natažena do dlouhých kružnic, v čem spočívala vlídnost a trpělivost Stvořitele vůči postupnému duchovnímu zrání lidí.

Sférami zní volání: „Staré se hroutí, aby uvolnilo cestu novému! Bod obratu byl již překročen a nyní se to začne stále více projevovat. Duchovně se probuďte, abyste nepromeškali začátek nové doby na Zemi!“

Kdo chce i nadále žít v našem stvoření, musí si osvojit trvalý život, naplněný vnitřním klidem a mírem. Jedině toto může člověku zajistit jeho další, budoucí bytí. Proč? Protože nitky všeho ostatního lidského chtění budou tkalci osudu ve velkém třídění, které v současnosti probíhá, označené jako postrádající čisté a míruplné naladění, vyžadované v Soudu Božím Světlem. Tato podmínka působí ve všech úrovních našeho stvoření a jako nepřekonatelná závora brání duším lidí po jejich fyzické smrti vstoupit do jemnějších a světlejších sfér, prozářených Světlem.

K tomu, aby mohlo být vůbec ještě uvažováno o záchraně lidsky duchovního druhu na Zemi, potažmo i veškerého ostatního života, živočišného i rostlinného, je potřebné, aby generace dětí, přicházející již v současné době na Zemi, dospěla ve znalosti plné zodpovědnosti, která vyplývá lidskému duchu z účinků Zákonů Stvoření.

Nacházíme se v době rozplétání a odkládání všech osudových vláken lidí. Zasahuje to každého člověka na naší Zemi. Nikdo se tomu nemůže vyhnout, ale může tím vítězně projít, jestliže se duchovně, neboli citově probudí, a začne-li vážně pracovat na svém zušlechtění. Na zjasnění, zesvětlení a očištění svého nitra. K tomuto cíli směřuje každého člověka neustále se stupňující tlak Světla.