Pod povrchem života

Místodržitel, Vládce a Soudce stvoření, přebývající na jeho vrcholu, přichází k Zemi k velkému Sudu. Je to Vyslanec Boha - Syn Člověka - Imanuel! Přichází jako ochránce a osvoboditel všeho, co ve své čistotě usiluje ke Světlu. Ale také i toho, co je v jádru citově živé a co i přes bloudění po cestách vlastního vývoje dospělo nakonec k polepšení.

Světlo Syna Člověka v současnosti intenzivním způsobem prosvětluje všechny světy a přináší také k Zemi neobyčejnou posilu pro každého člověka, který touží vykročit do nového, světlého bytí.

Kdo má v sobě vůli k dobru, kdo se snaží o čistotu a jeho duch vroucně prosí o pomoc ke vzestupu z dnešního zmatku a bezvýchodnosti, takový člověk se může v plné důvěře otevřít pomáhajícímu Světlu, které proudí k naší Zemi v dnešním, tak požehnaném čase velkých změn. Kdo po tom touží s nejvyšší vroucností svého ducha, ať se tomu plně otevře.

Světlo přináší klid a mír do vnitřního chtění lidí. Přináší osvobození od dotírajících myšlenek boje, zloby a zmaru, které pod tlakem Pánova Soudu obklopují naši Zemi.

Nad touto nízkou, neklidnou a rozkladnou vrstvou však vládne mír a činorodost všech tvořivých sil bytostného a duchovního druhu, které připravují nový začátek. V tichém šumění plynoucí radosti přitéká životodárná síla určená těm, kteří chtějí vstoupit do nové doby. Přináší sílu a vnitřní odvahu změnit se a stát se čistým lidským duchem, který přijímá osudová vlákna své minulosti, aby je přeměnil v nová, jasně zářící vlákna, směřující pouze vzhůru.

Světlo jen potřebuje najít uvnitř člověka půdu k tomu, aby mohlo vstoupit se všemi druhy pomocí, které jsou v něm obsaženy.

Ať se tedy člověk na nějakou chvíli uzavře proudům, dotírajícím z okolního prostoru světa a svou pozornost nasměruje vzhůru k Božímu proudění, trvale přicházejícímu z výšin.

V tomto významném čase, kdy záře Světla Syna Člověka stojí v blízkosti Země, je vyslyšeno každé odvážně vnitřní přiblížení se jednotlivce k němu. Přiklonit se vnitřně ke Světlu je nyní třeba pro každého, kdo hledá způsob, jak dosáhnout vnitřního klidu a načerpat síly k tomu, aby obstál ve všem, co se právě odehrává a co ještě v naplnění dávných zaslíbení na naši Zemi přijde.

Kdo touží vším projít a obstát, potřebuje být ukotven ve Světle a v jasném spojení s bytostnými a duchovními služebníky, kteří jediní mohou člověka převést nadcházejícím děním.

Těchto pomocníků je kolem nás vždy bezpočet. Řadí se jeden nad druhého a jejich řetěz se ztrácí v zářivosti výšin. Stojí nad sebou jako stupně trvale poskytované živé záchrany Stvořitele pro každého tvora.

Mocné chvění i jemné hlásky proudí od těchto světlých pomocníků ke každému citově otevřenému člověku na jeho cestě. Tak může být každý veden stále výš a výš, až nakonec bude mít občerstvující spojení se Světlem tak silné a čisté, že prostřednictvím něho bude k němu moci přicházet ozvěna života z rajských zahrad. Proudy pomocí, pokud se jim člověk otevře, přijdou k němu ze závratných výšin, aby jej upevnily v duchovním vidění všech věcí i zde na Zemi v čistě pozemském bytí. Člověk je tak veden v ochraně vzhůru po cestě, za pomoci duchovních pomocníků, kteří se radují když vidí, jak se rozvíjejí jeho ctnosti

Blažení, kteří se tomu ve svém nitru přibližují a čerpají už dnes z toho sílu pro svůj současný pozemský život. A to se potom projeví tak, že dotyčný člověk žije ve spojení se Světlem. Všechno kolem sebe vnímá a prozařuje svitem svého ducha tak silně, že ho již nemůže zásadním způsobem ovlivnit nic z vnějšího světa, co by ho vychýlilo z jeho vnitřního souznění s nejvyšší tvořivou míruplností a harmonií, spočívající ve Vůli Stvořitele.

Stát ve Světle a žít v míruplnosti Vůle Páně je pro takového člověka něčím, co je trvalé. Svit jeho zralého ducha už nemůže rušit žádná méněcennost a nízkost. Jak uvnitř, tak i navenek je z něho patrná ušlechtilost v jednání. Jeho vystupování je prozářeno hodnotami vyššího druhu, přičemž však není odtržen od každodenního prožívání ostatních lidí.

Tak bude schopen vždy poznávat pohnutky, které vedou lidi k jejich vnitřní rozervanosti a myšlenkovému kolísání. Nikdy však nebude jimi opovrhovat za jejich projevy slabostí, protože si v sobě ponese láskyplné vědomí toho, že naše Země je zde přece k tomu, aby se na ní lidé učili a vnitřně rozvíjeli ke stále vědomějšímu chtění dobra.

Blažení, kteří se tomuto ve svém nitru i svým vnějším jednáním přibližují.