Pod povrchem života

Sférami zní volání: „Staré se hroutí, aby uvolnilo cestu novému! Bod obratu byl již překročen a nyní se to začne stále více projevovat. Duchovně se probuďte, abyste nepromeškali začátek nové doby na Zemi!“

Všechno stávající je již poznamenáno přicházející změnou, která je sice dosud neviditelná, ale přesto je ji možné vnímat. Zní celou přírodou, přichází s paprsky Slunce a přináší ji vítr spolu s velkými oblaky. Naší realitu přestupuje příslib nového světa, který se zrodí v dění neobyčejného druhu. To vše je způsobeno Světlem Páně, které se rozprostírá nad Zemí jako zlatá záře. Spolu s ním přichází k lidem zrychlené rozplétání všech jejich minulých osudových vláken.

Lidé, kteří mají nějaké povědomí o tomto dávno ohlašovaném přelomu věků, o nové době, přicházející po naplnění velkého Soudu, tak žel i oni zůstávají většinou vlažní, nebo uvízli v jakémsi podivném vyčkávání. A to proto, že to nepřichází tak, jak si představovali. Jakmile to podle nich viditelně nezasahuje právě ty lidi, které oni vnímají jako špatné, pak stále nemůže být řeč o žádném Soudu.

Dokonalá Spravedlnost Páně však zasahuje do lidských osudů způsobem, který přesahuje naši schopnost obsáhnout všechny děje, přicházející v úvahu při rozuzlování osudových vláken. Neboť Spravedlnost Páně zná člověka a všechny jeho cesty od úplného začátku jeho bytí. Pozná ho lépe, než zná on sám sebe, protože on sám si nepamatuje, co se dělo v jeho minulých životech.

Avšak přesto má každý z nás obrovský dar rozhodovat o svém dalším bytí prostřednictvím svého duchovního citu v okamžiku přítomnosti. Správné rozhodování prostřednictvím citu se musí opírat o naše celkové nastavení k dobrému. Pokud se snažíme působit skrze svůj cit ve jménu dobra a harmonie, všude tam, kde se nacházíme, je pro nás nachystáno naprosto vše, co potřebujeme. Stačí jen takovýmto způsobem neustále prožívat přítomnost a všechno ostatní nám bude ze Světla samočinně přidáno.

Skrze své čisté cítění v okamžiku přítomnosti se můžeme vyvíjet a posouvat dále ve své zralosti. Takovéto snažení nám daruje prožívání, která jsou pro nás ta nejcennější. Prostřednictvím nich prožijeme, jak jsme Světlem vedeni a podporováni. Pochopíme, že vůbec nepotřebujeme soudit druhé lidi kolem sebe.

Naplněni radostnou pokorou si uvědomíme, jak nás Stvořitel moudře vede cestami života lépe, než kdybychom se my sami snažili určovat tyto cesty svým rozumem, který se ve své rozumové pýše vnuknuté temnem domnívá, že ví všechno lépe.

V uvědomování si těchto skutečností se pak lze radovat a těšit z maličkostí, protože člověk ví, že nepotřebuje víc, než to, čeho se mu každodenně dostává. A přestože si uvědomuje, jak ve skutečnosti málo ví o všem životě ve stvoření, kráčí každý den v odvaze a v čistotě dopředu. Ví, že současný život nedokáže obsáhnout ve všech jeho souvislostech, a to ho činí stále více a více pokorným a naslouchajícím svému nitru.

Co je tedy ono malé lidské vnímání během krátkého pozemského života v porovnání se všeobsáhle působící nejvyšší Spravedlností Páně? Vůle Nejvyššího nikdy nezasahuje a netrestá podle úvah a přání lidí. Toto ale lidé nevidí a nechtějí vidět. Proto se jim z lidského pohledu jeví mnohé jako postrádající účinky Spravedlnosti Páně.

Pod tlakem Světla probíhá v současnosti zrychlený návrat osudových vláken jednotlivých lidí i celých národů. Nacházíme se na začátku těchto zrychlených účinků. Zároveň funguje i svobodná vůle člověka, která vytváří zcela nová osudová vlákna, avšak jejich zpětný návrat se stále více zkracuje.

Toto vše společně vytváří svět, jehož dění je nepřehledné a lidé ho často zjednodušeně vnímají jako něco, čemu chybí Vyšší Spravedlnost. Kdyby ale měl někdo možnost vidět běh osudových vláken, nemohl by ani na okamžik pochybovat o dokonalosti Spravedlnosti Páně.

Lidé však jen hořekují, vidí jen to špatné kolem sebe a očekávají, že Pán má zasáhnout a jediným úderem vše napravit tak, aby to vyhovovalo jejich představám.

Je jen jediná cesta, jak k tomuto celému zaujmout správný postoj. Mluvil o ní Pán Ježíš a spočívá v tom, abychom se konečně naučili milovat své bližní jako sebe samé. Pouze v tomto spočívá postupné odložení všech osudových vláken a osvobození z pout temna pro jednotlivce i pro celé lidstvo.

Na Zemi probíhaly během dlouhé historie mnohé malé i velké války a z nich se utkala vlákna bolesti mezi mezi národy i jednotlivci. V současnosti se vše zrychluje, a proto musí dojít vše postupně k vybití a odžití.

Není však ve skutečnosti žádných nepřátel mezi lidmi. Je jen jediný nepřítel! Je to temno, jehož nástrojem pro všechno lidské běsnění je rozumovost bez citu. A také rozšíření nízkých přání, žádostí a pudů. Pokud se lidé dokáží od toho osvobodit, celý svět se stane mnohem více přátelský.

Kdo touží pomoci sobě i lidstvu, nemá proto vidět zlo v lidech, nýbrž jen v tom, co nás všechny obírá o Světlo a svobodu. Zlo má vidět v nedostatečném osvícení ducha a v nedostatečném rozvinutí citovosti, čehož důsledkem je chladná rozumovost a duchovní vlažnost celých zástupů.

Dnešní doba je velkou výzvou ke vzchopení se k pravé svobodě skrze vlastní duchovně citové probuzení, a skrze zušlechtění a zjasnění své osobnosti.