Pod povrchem života

Normální je, že duše člověka je po fyzické smrti vtažena do proudu služebnice Sthyx a na základě zákona stejnorodosti je na takzvaném druhém světě přivedena přesně tam, kam patří. Často však dochází k tomu, že silná vnitřní vůle duše způsobí její vymanění z dosahu proudění Sthyx. To nastává například ve chvíli, kdy se duše nemůže odpoutat od někoho blízkého, kdo přebývá ještě na Zemi, nebo je jiným způsobem vázána na něco pozemského.

V horách se stává, že se lesník setká na své obchůzce s medvědem na nějaké úzké horské cestě, která má na jedné straně hlubokou propast, na druhé vysoký svah hory. Není kam z takové cesty uhnout, není kam se schovat, a přece se takovým lidem nic nestane, zachovají-li naprostý klid. Ani strach, ani bojechtivost nesmí medvěd postřehnout, a pak si jen klidně zabručí a kolem člověka přejde, aniž by mu nějak ublížil. Běda však tomu, kdo by ve strachu ztratil hlavu a vzdal se svého klidu! Kdyby sáhl po zbrani a chtěl na medvěda útočit, špatně by to dopadlo. Zlo vyvolalo by zase zlo, a přitom by člověk jako slabší jistě podlehl.

Sthyx je bytostná služebnice Stvořitele, která směřuje po smrti duše lidí do míst, kam ve svém vývoji patří. Když někdo zemře, jeho duše je v ochranném spánku přenesena správkyní proudů Sthyx na místo, kde má procitnout k dalšímu vědomí. Její proudy působí i zpětně, což znamená, že přivádějí duše k hmotnému světu, aby jim umožnily vtělení.

Světlo Syna Člověka přináší očistu. A spolu s ní možnost znovuzrození, spočívajícího v osvobození se od nesprávných cest. Západní, východní, severní a jižní vítr přinášejí očistné proudění ve třech rovinách. Ve vnějším světě, v myšlenkovém světě a v citovém světě.

Ze školních lavic známe bytost, kterou dávní Řekové nazývali Áres. Áres byl „bůh“ války. Také mnohé jiné dávné civilizace vnímaly existenci této bytosti a její souvislost s bojem. V současnosti je však dostupné poznání, které odhaluje pravé jméno této bytosti, ale zároveň i pravou podstatu jejího působení, neboť toto působení bylo vnímáno velmi zkresleně a nesprávně.

Naše osudová vlákna se rozvazují dvěma způsoby. První způsob se děje prostřednictvím práce přírodních bytostí. A to například formou přírodního živelného dění, nebo nemocí, což je vždy naprosto spravedlivé. Druhý způsob probíhá prostřednictvím jiných lidí. Avšak tam, kde vlákna osudového prožívání vyžadují účast lidí, namísto přírodních bytostí, tam vstupuje do tohoto procesu důležitá veličina. A to je naše svobodná vůle!

Pamatujte si, že co myslíme, to tvoříme, nebo alespoň přivoláváme. Stejné přitahuje stejné, a proto, myslíme-li na nějakou nehodu nebo neštěstí a máme před nimi strach, oslabujeme svou přirozenou obranu proti nim. Tam, kde je strach, tam není víry, a kde není víry, nemůže se uplatnit síla moci Stvořitele, působení síly Ducha Svatého, a bez této vzácné a mocné pomoci nemůže být úspěch nikde a v ničem.

Existují mnozí lidé, kteří jako výsledek jejich minulého bytí obdrželi na svou pozemskou cestu tělo, jimi samotnými vnímané jako nepěkné, stísňující, bolestné, či dokonce cizí. Na základě toho v sobě prožívají křivdu a pocit marnosti nad časem svého pozemského života.

Nádherná, jemná bytost Erda, která je správkyní planety Země, podstupuje v současnosti nejtěžší zkoušku. A to proto, že ve svém spojení s hmotou Země cítí naprosto vše, co se odehrává na jejím povrchu. Je to tak silné, jako kdyby se to dotýkalo bezprostředně její samé. Země, písek, voda, led, hory, rostlinstvo, to vše je spojeno tisícerými živými bytostnými vlákny s nádhernou Erdou, která nese velmi statečně přetrvávající neblahý stav lidstva. Ale posiluje ji znalost toho, co se neodvratně blíží.

Neptun je neochvějný bytostný služebník Světla, který působí na Zemi i ve vesmíru od prapočátku zformování vody. Voda je podstatou jeho vlastního těla a on se nachází v ní. Všichni služebníci Neptuna se podobně jako on zachvívají v každé částečce vody. Z jeho služebníků na Zemi jsou nejsilnější jeho dva synové. Okeanos a Poseidon.