Pod povrchem života

Naše osudová vlákna se rozvazují dvěma způsoby. První způsob se děje prostřednictvím práce přírodních bytostí. A to například formou přírodního živelného dění, nebo nemocí, což je vždy naprosto spravedlivé. Druhý způsob probíhá prostřednictvím jiných lidí. Avšak tam, kde vlákna osudového prožívání vyžadují účast lidí, namísto přírodních bytostí, tam vstupuje do tohoto procesu důležitá veličina. A to je naše svobodná vůle!

V tom ale spočívá velké úskalí, protože tkalci osudu v naplnění osudových vláken sice přivedou dotyčné lidi k sobě, ale už nemohou ovlivnit to, jak oni samotní využijí velkou příležitost, že se na Zemi mohou vzájemně setkat, ať už na delší dobu, nebo jen na pár chvil. To zůstává vždy v rukou jejich momentálního naladění.

Lidé jsou přivedeni k sobě kvůli prožití a také odžití mnoha vláken z minulosti, ale často svým přítomným naladěním, které není čisté, ušlechtilé a usilující o vyšší hodnoty, způsobují pouze navazování nových osudových vláken, která také budou muset být jednou odžita.

Jedině, že by alespoň jeden ze zúčastněných ve svém vnitřním pokroku odpustil všechno, co se v dávné, nebo nedávné minulosti stalo, a co bylo nutně vetkáno do vláken všech zúčastněných. To by mohlo mnohé uvolnit a osudová vlákna by z velké části, nebo možná i úplně mohla odpadnout.

Proto je odpuštění tak nesmírně důležitý počin mezi lidmi na Zemi. Musí to však být odpuštění plné a ve všech souvislostech, aby ani stín zloby, nebo hořkosti nezůstal součástí osudových vláken.

Jedině v tom pak spočívá osvobození pro lidi, kteří jsou přivedeni k sobě, protože si v minulosti způsobili bolest, nebo duševní zranění, co je na dlouhou dobu poznamenalo. Osudová vlákna je ve své spravedlnosti přivedou k sobě, ale je jen na nich samotných, zda to využijí k požehnání, nebo pouze k navázání nových zatěžujících vláken osudu.

Tak mnohé musí být mezi lidmi vyrovnáno, ale přesto většina v neznalosti a pohodlnosti nechce o tom nic slyšet. Avšak již brzy budou osudová vlákna všech lidí donucena Světlem Syna Člověka k pohybu, který vyvolá jejich zrychlení a bude zároveň vyžadovat silné rozhodnutí se ke Světlu.

V opačném případě bude pak člověk, setrvávající i nadále ve svém duchovním spánku, unášen silami stvoření na místa, kde se již nedá vzchopit k nápravě všech chyb a k odložení všech osudových vláken, poutajících lidského duch.

Základní záření lidské osobnosti, na které v současnosti dávají tkalci osudu zvýšený pozor, jsou dvojího druhu. A to je bdělost ducha a lenost ducha!

Projevuje se to tak, že k osobnosti duchovně bdělého člověka je přidáváno osvobozující záření, které tlumí jeho vracející se osudová vlákna. A naopak, na základě duchovní lenosti se ke všem vracejícím se osudovým vláknům přidává znásobení těžkých účinků.

Na jedné straně přitéká k osudovým vláknům jako pomáhající svit vše Světlé pro ty, kteří jsou vnitřně citově živí a duchovně bdělí. A přitom se valí dolů záření, které je jako těžké prožívání přidáváno všude tam, kde soudící Světlo Syna Člověka vidí trvalý duchovní spánek a lhostejnost ke všemu vnitřnímu cítění člověka.

Aby toto dění mohl někdo vnímat, potřebuje mít sám v sobě rozvinutý určitý stupeň vnitřní citové vnímavosti, co přímo souvisí s bdělostí ducha. Vnitřně citově spící a duchovně líní však nebudou schopni poznat vůbec nic. V tomto spočívá velké třídění lidí na Zemi. Vodítkem k němu je vnitřní duchovní živost a bdělost v cítění.

Staňme se proto vnitřně citově živí! Vnímejme své city a řiďme se jimi! Přinese nám to klid a mír tam, kde budou ostatní lidé zachváceni nejistotou a strachem.

Probudí-li se člověk ve svém nitru, stane-li se citový, a tím pádem duchovní, v tom okamžiku jsou mu ve stvoření nastaveny cesty, které ho povedou jistě a bezpečně vzhůru ke Světlu. Promešká-li ale na to určený čas, nutně utrpí škodu.

Proto ať ke všem lidem letí vážné varování: "Vzchopte se vy všichni, kteří chcete být zachráněni a citově se probuďte ve svém nitru, protože jen cit, který je hlasem vašeho ducha, vás může vést správným směrem. Směrem ke Světlu a ke Stvořiteli."