Pod povrchem života

Ze školních lavic známe bytost, kterou dávní Řekové nazývali Áres. Áres byl „bůh“ války. Také mnohé jiné dávné civilizace vnímaly existenci této bytosti a její souvislost s bojem. V současnosti je však dostupné poznání, které odhaluje pravé jméno této bytosti, ale zároveň i pravou podstatu jejího působení, neboť toto působení bylo vnímáno velmi zkresleně a nesprávně.

Háreiars je jednou z nejsilnějších přírodních bytostí, která v sobě nese čistý princip boje. Je to zvláštní druh služebníka, který vše nemocné a vše odchýlené od svého pravého účelu trhá a ničí, aby to bylo odstraněno ze stvoření a mohlo tak nastat ozdravení.

Háreiars přebývá ve výšinách poblíž vznešené Valhally, ale je zároveň přítomen všude tam, kde je třeba průrazně vyrazit dopředu při utváření změny od starého k novému.

Haréiars je vždy přítomen v dění, které vyžaduje vynaložení obrovských sil k přeměně. Je účastný v katastrofách, jako jsou zemětřesení, výbuchy sopek, srážky hvězd, výbuchy sluncí a mnoho dalšího, co přináší zničení a po něm zásadní přeměnu.

On vyvolává tyto změny v živlech, protože svou přítomností dává správcům přírodních živlů sílu, které nemohou odolat a musí ji projevit navenek. Zesiluje vše, co potřebuje změnu a v tomto principu působí bez slitování. Jméno Háreiars je proto možné přeložit také jako „Zesilující.“

Háreiars a jeho služebníci pracují při zásadních proměnách vesmíru, nebo při proměnách celých částí hmotného stvoření. Všechno, co již dosloužilo, nebo dospělo do bodu, že to již není schopno obnovy, je okamžitě podrobeno tlaku, úderu a síle rozkládajícího druhu, čehož původcem je princip, vyzařovaný Háreiarsem a jeho pomocníky.

V bezohlednosti vůči bolesti i vůči ztrátám při hroucení toho, co již dosloužilo, směřují všechny údery Hareiarse k jedinému cíli – k ozdravení a k obnově sil. Jeho síla drtí a nutí ke zhroucení, protože před svýma očima vidí konečný výsledek vlastní věrné služby, kterým je utvoření základu pro nové, svěží probuzení. A to může vzniknout jen na půdě, vytvořené jeho nekompromisním stržením starého.

Háreiars také pohání základní princip boje v přírodě, který působí ve světě přírody jako princip k udržení zdravého vývoje. V tomto principu spočívá ochrana před zlenivěním a úpadkem, protože odolnost a schopnost uhájit sebe sama chrání celý přírodní svět před zhroucením do rozkladu. Neboť nutná vůle k přežití, důmyslnost a inteligence dávají podnět k zesílení a růstu, v čem spočívá vývoj a pokrok.

Ale pozor! U lidí je to úplně jiné, než u zvířat, protože jejich duchovní podstata, spojená s duchovním probuzením k lásce a dobru, má změnit základní princip boje na nadšenou spolupráci a vzájemné pomáhání si při vzestupu.

V lidské společnosti se Háreiarsův princip má projevit tak, že vše méněcenné nakonec ustoupí tomu, co se ve spojení se Světlem a v naplňování Vůle Stvořitele ukazuje jako zdravá a správná cesta.

Princip Háreiarse je ve specificky lidském pojetí přetaven do zvolání: „Odvážně vpřed je Bohu milé!“ Je to tedy něco, při čem je nutná čistota chtění, která formuje postup vpřed čestným a spravedlivým způsobem.

Háreiars, vznešený bojovník, má na sobě krunýř ze svítících červených šupin. Jeho mocnou postavu obepíná červený plášť, který vane do dálav. Když se připravuje k boji, zjevuje se na jeho hlavě široká, stříbrně svítící helma se symbolem perutí.

V jedné ruce drží kopí a ve druhé těžký meč, nebo oboustrannou sekeru. Dopad špičky jeho kopí drtí skály a odstraňuje celé části vesmírů, pokud se již staly nepotřebné ve své prozrálosti. Meč a sekera představují formu úderné síly, odstraňující vše nezdravé.

Národy minulých dob v obavě a strachu před ním a před jeho neústupným působením mu začaly přinášet oběti zvířecího i lidského druhu v domnění, že tím uspokojí jeho hlad po boji a bolesti, kterou přináší. S odporem však odvracel vznešený Háreiars svůj zrak od takového počínání, ve kterém viděl jen nízkost a odsouzeníhodnost.

V současnosti, v probíhajícím Soudu nad lidstvem, vyvolaném září Světla Syna Člověka, vyčkává Háreiars na jeho volání, aby s vojskem, které nashromáždil, vykonal svou práci. Aby bezohledně odstranil všechno to staré a vzdálené od Světla, a tím uvolnil cestu k novému lidskému tvoření. K tvoření a k životu pod trvalým dohledem Světla Syna Člověka. K tvoření, které se bude zachvívat ve Vůli vznešeného nebeského Otce. A všechno, co toho nebude schopno, co bude vůči tomu lhostejné, nebo se snad bude vůči tomu vzpírat, Háreiars se svými bojovníky bez milosti odstraní z cesty.

Tento čas se nezadržitelně blíží! Začněme proto na sobě vážně duchovně pracovat. Začněme se vážně snažit o dobro, čistotu a láskyplný přístup k druhým. Začněme se snažit poznávat skutečnou Vůli Stvořitele a jeho stvoření, abychom se zařadili do toho nového, co přichází, a abychom nemuseli být odstraněni se vším starým, co nebylo schopno potřebné změny, vyžadované Světlem Syna Člověka.

Neboť i když si většina lidí myslí, že to současné, že to, „jak to dnes chodí“ je nezměnitelné a nikdo s tím nepohne, Stvořitel má přece jen páky a služebníky na to, aby nekompromisně odstranili z cesty vše, co nehledá soulad s Vůlí Nejvyššího. Neboť jak se říká, to lidské trvá jen dočasu, avšak to Boží navěky!