Pod povrchem života

Táto relácia je darček k Vianociam, hoci nemá nič spoločné s vianočnou tematikou. Prináša však cenné informácie o prebiehajúcom veľkom Súde nad ľudstvom a o tom, ako toto dianie úspešne zvládnuť. Hovorí sa v nej tiež o obrovskom význame prežívania radosti a radostného bytia, i o ďalších dôležitých veciach. Prijmite tento dar a obdarujte svojho ducha.

https://www.youtube.com/watch?v=HkxmzRMXBjo

Lidstvo na Zemi se nalézá v doslovném bludném kruhu, jenž obsahuje na straně jedné ještě částečnou ochotu pomáhat bližním, nacházejícím se v těžkém stavu nouze, současně však na straně druhé šíří se mezi lidmi stále rychleji apatie, zemdlenost a úpadek ve všech směrech duchovního úsilí. To vše způsobuje, že Země jest vlažnou. Ani horkou, ani studenou, nýbrž z pohledu pravého duchovního smyslu bytí člověka je Země místem neočekávané otupělé vlažnosti lidských mas.

1. Respekt 

Mnoho psychických nedorozumění a dokonce i vážných zdravotních onemocnění mužů a žen různého věku jako viditelných konečných projevů má svůj původ v dnešní době často v dlouhotrvajícím neharmonickém soužití těchto lidí. Kde chybí harmonie, tam je současně nedostatek úcty a vroucnosti, a tam také nikdy není možné plnohodnotně přijímat posilující tok životní síly pro tvořivou životaschopnost. 

Nejnebezpečnějším a u mnoha lidí velmi častým hostem je strach. Co je to strach? Proč mu tolik lidí tak snadno podléhá a pod jeho vlivem dopouští se různých pošetilostí a chyb? Strach je projevem nedokonalé víry v Boha, ba dokonce je pravým opakem víry, protože ten, kdo opravdu věří, nemůže nikdy pocítit strach. Lidé, jimž se slovo víra stalo skutečným životem, jsou si vědomi toho, že jsou pod stálou ochranou Stvořitele, a vpraví-li se cele do této Vůle, pak se nemusí ničeho strachovat. Co On řídí, dobře řídí. Proto stačí vpraviti se do Jeho Vůle s plnou důvěrou, která musí být tak mocná, že před ní neobstojí ani stín nějakého strachu.

Otázka zdánlivě jednoduchá a jasná každému člověku, který chce být čistým a dobrým. Avšak podívejme se více do hloubky. Neznamená to jen být milým a radostným, pokud jsme v dobrém rozpoložení. Neznamená to jen chtít si zařídit život dle svých představ o štěstí. Neznamená to myslet především sám na sebe, na své potřeby, radosti a starosti.

Naše řeč má být prostá a jasná. Jak již Pán Ježíš řekl: „Vaše řeč budiž ano nebo ne, co nad to jest, jest od zlého!“ Jak dnes chápeme tato slova, jak jim rozumíme a jak je respektujeme? Ví dnes člověk, co vše svými slovy vytváří a jak svými slovy plýtvá?

Otázka vzniku světa byla a také je jednou z úplně nejdůležitějších. Určitě stojí za to, abychom se jí zabývali. Vždyť nevědět vůbec nic o vzniku světa, ve kterém žijeme, znamená jít životem slepě bez pochopení jeho smyslu.

Pravou krásu je možné vždy zřetelně poznat podle toho, že v nás dokáže oživit záchvěvy zjasnělého vnímání, povznášející cit až k východisku života. V tomto stavu, hraničícím s vroucí, plně vědomou modlitbou, je možné dosáhnout stupně duchovního osvícení a díky tomu snáze poznat pravý smysl vlastního životního poslání se všemi možnostmi, které nabízí. Toto je hlavní význam krásy v životě člověka, a proto je úsilí o její vytváření ve všech projevech lidského konání silnou ochranou před duchovním pádem. Tento nezastupitelný účinek pravé krásy však pochopitelně nevzniká náhodně, ale je zákonitým následkem spojení pravé krásy s čistotou, s níž vytváří dokonale harmonický celek – umění.

Každý z nás se už určitě jednou zamyslel nad otázkou štěstí. Štěstí, co to vlastně je? A jak ho získat? Nejdříve si zkusme pomoct angličtinou. V tomhle jazyce existují pro pojem štěstí dvě slova: 1. Lucky – označuje štěstí ve hře, v práci, v rodině, šťastnou náhodu a podobně. 2. Happy – znamená být šťastný. Je to stav našeho nitra. Teď si položme otázku. Které z těchto dvou štěstí je to pravé štěstí a které není hodné štěstím nazývat? Které je naší duši blíž, po kterém skutečně touží?

Je zvláštní, jak je v dnešní době člověk, který jen trochu usiluje o hodnoty ducha a hlubší poznání smyslu života, považován za nenormálního a často je svým okolím vysmíván. Mnohdy se i blízcí rodinní příslušníci děsí u svých blízkých více projevů slušného chování, ušlechtilého odívání a spisovné mluvy, prosté vulgárních výrazů, touhy stát v životě v pravdě, než zaběhlé lidské pohodlnosti ve všech směrech lidského chování nebo dokonce vysloveně hrubých, povrchních a agresivních projevů.