Choď na obsah Choď na menu
 


1. 4. 2024

Budující a destruktivní působení lidského slova

Řeč je dar. Je to schopnost prezentovat sebe sama, svou osobnost, své názory, postoje a hodnoty. Je to jeden ze základních způsobů, jak zviditelnit to, co v nás vnitřně žije a co námi hýbe. A protože jde o dar nesmírné ceny, samotný syn Boží Ježíš Kristus nás upozornil na to, jakým způsobem máme svou řeč správně používat. Řekl: „Vaše řeč ať je ano, nebo ne! Co je nad to, je od zlého!“

Slova Krista, který nás znal lépe, než my známe sami sebe, jsou výstrahou a upozorněním na lidský sklon zneužívání daru řeči prostřednictvím prázdného, bezmyšlenkovitého a povrchního tlachání.

Mluvit mnoho a bez hlubšího uvážení je neštěstí, protože takový způsob řeči stojí proti zákonům stvoření a není v souladu s Vůlí Stvořitele. Neboť povrchní řeči vedou k povrchnosti a šíří povrchnost!

Děje se to tak proto, že lidské slovo v sobě nese odlesk tvořivosti Slova Páně, které stvořilo svět. A proto má i lidské slovo určitou míru schopnosti formovat svět kolem sebe. Proto slova hodnotná a hluboká mají schopnost formovat hodnoty, a slova bezmyšlenkovitá a povrchní formují povrchnost.

Svým zneužíváním řeči povrchností a bezmyšlenkovitostí jsme zformovali náš svět do povrchnosti. To hlubší a hodnotnější je odsouváno do pozadí, protože masami je žádána pouze nenáročná, bezmyšlenkovitá povrchnost. Viz noviny, časopisy, knihy, filmy, divadlo, nebo také vztahy. Vše klouže pouze po povrchu a na nejvyšší příčky společnosti se dostávají lidé se schopností mluvit, přičemž není podstatné, jakou má vlastně skutečnou hodnotu to, o čem mluví. Takzvaná „komunikativnost“ je dnes něco, co je žádané a co letí.

Ale všechno mělo a mohlo být jinak, kdybychom nezneužívali daru řeči. Kdybychom nemluvili jen tak do větru a jen proto, abychom mluvili. Kdybychom mluvili mnohem méně, uvážlivě a promyšleněji. Kdyby naše slova nebyla prázdná, ale stala se nositeli hodnot. Hodnot pravých, morálních, vyšších a věčných! Takovéto hodnoty měla a má nést naše řeč. Pokud je nemá a postrádá, je třeba volit raději mlčení. Třeba být raději ticho.

Nejvypuklejším příkladem takového zneužívání je zacházení se slovem Bůh, které se častým používáním neuvěřitelně znehodnocuje. Jaké jiné by to ale bylo tehdy, kdyby toto nejvznešenější ze všech slov lidé vyslovovali jen ve chvílích posvátné úcty, která by jim ho dovolila pouze šeptat, aby zůstalo uchráněno od každého znesvěcení. Správným a úcty plným způsobem by nám mohlo používání tohoto nejvznešenějšího slova zprostředkovat neobvyklou sílu záření Světla a učinit naši životní dráhu cestou Světla.

A tímto způsobem, skrze povrchnost v řeči, znehodnocujeme i všechna ostatní slova, protože ve své prázdnotě nemohou lidem zprostředkovat svou autentickou sílu a tvůrčí energie. A musíme si také uvědomit, že ani z řečí plných nenávisti, závisti, zloby, pomluvy, posměchu, nebo odsuzování nemůže vzniknout nikdy nic dobrého a nemohou přinést žádný vzestup. Ani člověku, ani společnosti.

Dejme proto svým slovům váhu! Mluvme méně, ale hodnotně! A stůjme za svými slovy! Tím získá naše řeč vážnost a přestane být povrchním tlacháním.

Neznamená to však, že máme být stále vážní. Máme být radostní a součástí našeho života má být také humor. Ale i naše veselost a humor musí mít svoji hodnotu! Nesmí sklouznout k nehodnotnému, nečistému a neušlechtilému, protože každá nízkost a nečistota špiní naši vnitřní osobnost. Nečistými, dvojsmyslnými, oplzlými, vulgárními a nízkými řečmi neformujeme nikdy nic pozitivního, a takovými řečmi vydáváme i viditelné svědectví o své vlastní osobnosti, přerostlé nedůstojnou vnitřní nečistotou.

Další důležitá věc je vědět o tom, jakým způsobem se v našich slovech naplňují účinky zákonů stvoření. Mnozí si myslí, že energie zákonů stvoření se ve slovech naplňují v tom smyslu, jak jsou vysloveny. V tom smyslu, jakým způsobem se o něčem mluví. Není tomu ale tak! Energie ve slovech proudí ve smyslu toho, jaké je při řeči naše nejvnitřnější chtění, které se nejednou ostře odlišuje od smyslu námi vyslovovaných slov. Proto mohou mít dvě stejná slova, vyslovená s různými vnitřními pohnutkami, zcela jiný dosah a jiné působení. Jedno může působit pozitivně, konstruktivně a budujícím způsobem, zatímco druhé negativně, rozkladně a destruktivně.

Pozitivní hodnotu každému svému slovu a pozitivní hodnotu jeho vnějšímu působení mohou dát pouze naše nejušlechtilejší a nejčistší vnitřní pohnutky. Vyslovujeme-li ta nejvznešenější slova, ale uvažujeme nízko a chceme jimi pouze zakrýt své pravé, nekalé a nečisté vnitřní pohnutky, naše slova jsou lež a vnášejí do našeho okolí i do společnosti rozklad.

Právě kvůli tomu je dnešní moderní společnost v tak hlubokém hodnotovém rozkladu. Je to proto, že krásně znějící slova jsou ve většině případů vědomou lží, skrývající zvrácenost, nečistotu a zvrhlost skutečných vnitřních pohnutek. Lidé svým pokrytectvím, které jinak myslí a jinak mluví, klamou jen sami sebe, ale nemohou oklamat zákony stvoření, přinášející vnější naplňování slov nikoli ve smyslu jejich znění, nýbrž ve smyslu vnitřních pohnutek toho, kdo je vyslovuje. Proto prožíváme současný hodnotový rozklad společnosti.

Z uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že správného, konstruktivního a budujícího používání řeči může dosáhnout jen člověk, snažící se o vnitřní čistotu a dobro. Jedině vážná snaha o čistotu a dobro, spojená s uvážlivým a ne nadměrným používáním řeči dává každému z nás ty nejlepší předpoklady k tomu, abychom byli schopni používat daru řeči správným způsobem a přinášet jím do společnosti mír, harmonii a vzestup.

Mějme na paměti moudré pravidlo, že mluvit je stříbro, ale mlčet zlato. Nedomnívejme se, že ticho je něco trapného, co má být vyplněno mluvením o něčem, ať už je to cokoliv. Není tomu tak, protože ušlechtilé mlčení je mnohem hodnotnější, než prázdné řeči.

A pamatujme, že každý z nás jednou bude souzen za všechna svá slova, která vyslovil. Podle toho, jaké hodnoty v sobě nesla a jaké vnitřní postoje se za nimi skrývala, budeme buď odsouzeni, nebo ospravedlněni.