Pod povrchem života

Žel, církev zavádí v tom, že po zpovědi z hříchů mohou být tyto hříchy rozhřešením kněze odpuštěny. Je to ale úplně jinak, protože k odpuštění dochází jedině prostřednictvím účinků zákonů stvoření, reprezentujících Vůli Stvořitele.

Žádná církev, žádný kněz, ani žádný duchovní vůdce nemůže nic změnit na tom, že k odpuštění hříchů dochází jen skrze zpětné prožití, přinášející osvobození. Nijak jinak nemůže být člověku odňato to, co musí být odloženo jedině prostřednictvím jeho vnitřního prožívání při přijetí osudových vláken, přicházejících k němu z jeho vlastní minulosti.

Jakýkoli hřích může být vyrovnán jen tak, že v prožívání toho vracejícího se minulého je v čisté pokoře a v prožívání zasloužených důsledků tkáno něco světlejšího do nově se tvořících vláken osudu.

Pro odpuštění hříchu, nebo jeho odžití jsou přesně nastaveny cesty, tkány bytostnými tkalci osudu. Dochází k němu tehdy, když je v lidech přání po změně k lepšímu, jako také vroucí, živá vůle být opravdu dobrý a čistý.

A když například dochází k odžití skrze druhé lidi, kteří jsou nějakým způsobem přiváděni člověku do cesty, pak je nejdůležitější, jak se vůči nim dotyčný zachová, jak s nimi bude jednat a zda jim dá pocítit k dobru nastavenou cestu svého nitra.

Z tohoto důvodu mají všichni lidé vůči sobě navzájem jednat vstřícně, úctyplně a pokorně ve snaze o udržení společné harmonie. Tak jednoduchým a krásným způsobem má mezi námi docházet k rozvazování našich vzájemných osudových vláken. Je to to nejlepší a nejkrásnější vyrovnávání vlastních minulých pochybení.

Žel, z neznalosti této zákonitosti dochází často k pravému opaku, kdy to nesměřuje ke vzestupu, nýbrž k ještě většímu zatížení osudových vláken mezi lidmi.

Naše svobodná vůle, opírá-li se o naše správné a čisté vnitřní naladění, nás může při správném jednání pozvednout vysoko vzhůru. Pokud ale jednáme nesprávně, může nás to strhnout dolů, protože tkalci osudu nám musí utkat vlákna, která odrážejí naše nedobré jednání v okamžiku příležitosti setkání s někým, kdo nám byl přiveden do cesty k prožívání minulých osudových vláken.

Namísto toho, aby ze stejného okamžiku vyšel člověk ve svém úsilí ke Světlu jako vítěz, může se ve svém nesprávném jednání ještě více zaplést do smyček nových osudových vláken, utkaných z jeho špatného jednání. Zůstává na naší svobodné vůli, zda dokážeme využít milostiplné příležitosti odčinit při svých kontaktech s bližními něco minulé.

Jestliže ve svém dobrém a čistém naladění člověk takovou příležitost správně prožije k dobrému výsledku všech zúčastněných, jsou mu utkána osudová vlákna požehnání, které ho posune výše na cestě k jeho duchovnímu domovu.

Ale pokud je taková příležitost člověkem nesprávně pochopena, nebo dokonce vědomě zneužita ve špatném chtění poškodit druhé, nemůže z toho vzniknout nic jiného, než další odpykávání, zasahující do budoucnosti, ať už v současném životě, na takzvaném druhém světě, nebo v následujícím pozemském životě.

Je to jakoby původní osudové vlákno, které mohlo být při nějakém setkání a společném prožívání lidí odloženo, ve skutečnosti bylo nahrazeno novým vláknem podobného, nebo dokonce ještě těžšího druhu.

Reálně to funguje tak, že lidé narození na Zemi jsou přiváděni k těm, kteří byli jejich minulými oběťmi, nebo naopak, jejich minulými tyrany. V setkání za nových podmínek spočívá vždy příležitost něco z minulého odčinit, nebo skrze vnitřní dozrání mnohé odpustit.

Prostřednictvím každého člověka, kterého potkáme, se nám v našich osudových vláknech nabízí příležitost k projevení své duchovní zralosti vůči bližním. V setkávání jednotlivých lidí i celých zástupů s druhými lidmi je pro nás vždy skrze láskyplnost Stvořitele utkána příležitost buď k odčinění, nebo příležitost k pokroku a vzestupu. Často je však ve své podstatě jedno spojeno s druhým, neboť v odčinění minulého již spočívá možnost vzestupu.

Chtění být ve svém nitru ušlechtile dobrým a čestným ve všem jednání je pomáhající kotvou pro každý okamžik bytí člověka. Pokud bude toto výchozím nastavením pro veškeré naše jednání a setkávání s bližními, nikdy z toho náš duch nemůže utrpět škodu, ale vždy smí z toho pro sebe jen získat.

Tak prosté to je a není v tom nic jiného! Může to proto chápat naprosto každý člověk.

V současnosti se nacházíme pod tlakem pronikání Božího Soudu do všech lidských osudových vláken. Proto každého člověka, který nám přichází do cesty, vnímejme jako velkou příležitost k nasazení všech svých sil k čistému a vlídnému jednání.

Nevědomí, kteří se tomu smějí netuší, jaké dění se žene přes všechny světy až k nim samotným, aby je to zasáhlo v nejméně očekávané chvíli.

Proto s největší důvěrou v to, že dobro se vyplatí a čisté, míruplné jednání s druhými je skutečným vítězstvím ducha, ať všichni svobodně a volně vykročí vpřed, aby tím oslavili vznešeného Stvořitele. Z toho jim pak budou tkaná ta nejnádhernější osudová vlákna, jaká jen mohou být člověku vložena do koberce jeho osudu. Tato vlákna ho pak jistě a bez kolísání povedou vzhůru, do blaženého domova, který je rájem všech světlých lidských duchů.