Pod povrchem života

Duchovní stav Země není v současnosti nijakým zásadním způsobem pozitivně posilován žádnou ze známých duchovních světových osobností, žijících v tomto čase na Zemi. Tyto osobnosti, stejně tak jako osobnosti politiky a osobnosti mediálního světa, pěstují si z největší části především jen kult vlastní popularity a vlivu.

Není možné proto hovořit o tom, že by v současnosti na Zemi působila vědomě ve vysoké duchovní úloze některá ze známých postav soudobých duchovních směrů. Není zde na Zemi mezi těmito významnými lidmi nikdo, kdo by trvale a bez kolísání držel v celosvětovém měřítku silné inspirativní spojení se Světlem. Z tohoto důvodu je možné říci, že Země je téměř napospas vydána do rukou myšlenkového chtění většinového průměru celého lidstva. Výsledek je pak takový, jaký jest!

Povrchní modlitby, mátožné proslovy věřících a jalové meditace zdánlivě osvícených jsou ničím proti tomu, jaká přesila povrchnosti a otupělosti je na straně většiny.

Přitom však za celou dobu své existence ještě nikdy Země nenosila tolik inkarnovaných silných a vznešených duchů, jako je tomu právě dnes v této závažné době ohlašovaných velikých změn.

Kde tedy přetrvává rozpor, projevující se současným trvalým duchovním klesáním Země?

Odpověď je jednodušší, než by se mohlo zdát.

Největší část zmiňovaných zralých a duchovně vysoce vybavených duchů stále spí!

Jejich duchovní oči jsou zavřené, a oni proto ještě nevidí svět okolo sebe takový, jaký skutečně je! Nevidí zatím vůbec smysl toho, proč jsou inkarnováni na Zemi!

Zahlceni způsobem výchovy, technikou, majetkem, zábavou, jdou všichni tito, ve skutečnosti duchovně Světlem povolaní, životem jako ve spánku. Těší se sice čas od času ze života, avšak pravý smysl toho, proč jsou na Zemi, se ještě dostatečně nedotkl jejich srdce.

Vybaveni netušenými duchovními dary a schopnostmi jsou tak tito duchové stále ještě jen neviditelnou součástí každodenního společenského zmatku a spěchu.

Na duchovní otázky chybí jim v životě dosud čas a prostor.

Mnohým z nich tak hrozí, že nakonec ještě spadnou o mnoho níže, než je celé dnešní lidstvo. Promrhají své dary podobně jako slávou opilí malíři, kteří však nic hodnotného nenamalovali, jako sochaři, kteří nic nevymodelovali, i jako architekti, kteří nic ušlechtilého nevyprojektovali, jako učitelé, kteří nikoho nic nenaučili, jako duchovní, kteří své posluchače odvedli z cesty ke Stvořiteli, jako vládci, kteří ze svěřené země učinili rozpadající se trosku. Všichni tito povolaní, obdarovaní velikými dary, promrhají tak nakonec úplně všechno, co jim bylo ze Světla svěřeno, jestliže se ještě nakonec v poslední chvíli neprobudí a nevynaloží veškeré své síly k poznání pravého účelu toho, proč jsou zde na Zemi!

Těch pár nemnohých, kteří již zčásti tuší svoji duchovní zodpovědnost na Zemi a ve všech částech světa zpola vědomě pracují na tom, aby ve svém úsilí o čisté a ušlechtilé myšlení a jednání směli dospět k plnému poznání své velké služby, těch nemnohých pár drží nyní neviditelnými vlákny Zemi alespoň nad hranicí pádu do úplného zhroucení.

Ale kupodivu, přidávají se k těmto v poslední době denně noví a noví lidé. Sice jsou to v poměru k celému světu prozatím stále jen osamocení jedinci, přesto však probouzí se s každým dnem stále noví lidé, kteří chtějí již jednou provždy změnit sebe sama i své okolí k lepšímu.

Tlak zvratného působení se stále zesiluje! Ohlašovaný čas velikých přeměn se více a více přibližuje. Co ještě přijde?

Prozatím ještě stále má lidstvo možnost volby! Každý z nás je v této volbě spoluúčasten svým chtěním, myšlením a jednáním. Je zcela jedno, jsme-li si této nesmírné zodpovědnosti vědomi, či o tom nechceme přemýšlet.

Děje ve Stvoření však jdou svými drahami, účinkujíce neúplatně, spravedlivě vysoko nad osudem a karmou jedinců i celého lidstva.