Pod povrchem života

Světlo vždy podporovalo a vždy bude podporovat všechny ty, kteří si chrání vlastní nezávislost a svobodu svého nitra. Kdyby lidé věděli, jakou nesmírnou hodnotu má jejich svobodná cesta životem, udělali by vše proto, aby se osvobodili z myšlenkových forem, které nejsou jejich vlastní, ale jsou jen převzaty. Jsou převzaty od minulých generací, nebo od v současnosti myšlenkově silnějších. Jejich myšlenky pronikají dovnitř jiných, kde by nikdy nemohly proniknout, kdyby to byly silné osobnosti.

Mnozí se dnes domnívají, že jejich myšlenky a názory jsou jejich vlastní, avšak ve skutečnosti vytvářejí své úsudky z myšlenek vzešlých od druhých. Tak zůstávají lidé do určité míry závislí, aniž by to na sobě nějak poznávali.

Taková závislost není ale vůbec potřebná, protože vnitřně svobodný člověk je vždy schopen tvořit si úsudek na základě svého vlastního poznání, a zejména na základě svého vlastního citového prožívání. A i když se někdy pracujeme s tím, co v myšlenkách vytvořili druzí, nikdy bychom se tím neměli řídit bez vlastního zkoumání.

Skutečně svobodný člověk nikdy bezhlavě nesouhlasí s druhými, pokud on sám nedospěl vlastním snažením buď ke shodnému, nebo k odlišnému názoru. Zároveň ale projevuje úctu k druhému a své poznání mu nevnucuje. Svůj pohled může nabídnout, ale nemůže očekávat bezprostřední souhlas, protože tím by přece druhého už předem obíral o svobodu. Upíral by mu svobodu vlastního pochopení.

To vyžaduje vnitřní velikost, volnost, trpělivost a samozřejmě, svoji vlastní vnitřní svobodu. Žel, takových lidí není na Zemi mnoho. Většinou převládá pouze nezralost a duchovní malost.

Často právě malost a vlastní vnitřní nesvoboda vnucuje druhým, aby souhlasili. Jen silný kráčí klidně životem a bez napadání druhých si razí svou cestu, jako důsledek vlastního přesvědčení. Nikdy nejedná nečestně a nepodlamuje důvěru těch, kteří mají jiný pohled a jiné poznání, než on sám.

Takto jedná skutečně svobodný duch, čímž projevuje vlastní vnitřní velikost a volnost tak, že svým bližním přiznává nárok na jiný stupeň poznání. Je to však v dnešní době nesmírně obtížné a jen málokdo z lidí se k tomu dokáže vnitřně vyšvihnout. Ale je to zvládnutelné a dosažitelné, pokud o to usilujeme.

Duch člověka a jeho osobnost ve skutečnosti prahnou po vlastním, svobodném pochopení všeho, co nás obklopuje. Takový je zákon Světlých výšin, který v sobě nese zakódovaná duchovní jiskra každého člověka.

Plnohodnotně poznávat, tvořit a sloužit Světlu! Tato zákonitost je skryta hluboko uvnitř každého z lidí a nedá se popřít, ani vymazat. Dá se však žel potlačit, zastřít, nebo obalit závojem domnělého poznání, které však není pravé, nýbrž pouze převzaté, možná naučené, nebo proniklo do mysli člověka z jeho okolí.

S převzatým poznáním však potřebuje náš nitro pracovat a pokoušet se ho procítit z mnoha stran. Tuto vnitřní práci za nás nemůže udělat nikdo jiný. Znamená to mít v sobě stále bdělost citového a myšlenkového druhu, která vždy zohledňuje vlastní zodpovědnost, a tím také duchovní svobodu.

Takové snažení je podporováno všemi pomocemi a posilami ze stvoření. Člověka směřuje ke zralosti a moudrosti. A jako dar se mu dostává i vnější svobody. Každý osobní pokrok v tomto směru je shromažďováním pokladů, které jsou nepřenosné, protože jsou součástí individuální osobnosti lidského ducha.

Tuto námahu a tento zápas nelze uskutečnit bez vnitřní citové živosti. Ve skutečnosti je však používání citu prosté a nadmíru přirozené každému člověku. Jen ho potřebujeme v sobě nechat rozhořet jako plamen, abychom jeho prostřednictvím bezpečně rozpoznávali dobro od zla, čisté od nečistého a spravedlivé od nespravedlivého.

Okamžitě tak může být odhozeno veškeré jalové tlachání rozumu o věcech, které duch cítí jasně a zřetelně. V nekonečných debatách se člověk pouze vnitřně zamotává do smyček rozumovosti, až ho nakonec opustí svěžest a radost, která jím proudila. Chloubou a chytráctvím rozumového mozku se proto nesmíme nechat vtáhnout do labyrintu myšlenek, abychom v nich dříve, nebo později ztratili jasnou cestu. Není třeba se ustavičně zabývat myšlenkovými konstrukcemi, které jen ubírají sílu, ale je třeba se začít více spoléhat na svůj cit, protože ve stvoření Páně je ve skutečnosti všechno prosté a jednoduché.

Z výšin proudí v dnešní době dolů podpora Světla a vybízí k velkému procitnutí všech, kteří se chtějí stát opravdu svobodní. Lidé musí v tomto směru přijmout vlastní odpovědnost za sebe sama. Kdo se bude o to vážně snažit, bude Světlem posouván vzhůru, protože narůstající svoboda jeho ducha ho bude přibližovat k jeho domovu v nádherných zahradách říše Ducha.

Je čas vykročit touto cestou! Je čas na osobní vnitřní samostatnost a zodpovědnost za vše, co člověk cítí, myslí a jedná, protože jedině v tom spočívá začátek vzestupu k pravé svobodě našeho ducha.