Pod povrchem života

Abychom pochopili, kdo vlastně Ódin je, kde se nachází a jaké je jeho působení, je třeba se přenést úplně na začátek. Na počátku existoval jen Bůh a z něho proudící záření, šířící se do nepředstavitelných dálek. Mimo Páně a jeho záření neexistovalo nic jiného, než nicota bez prostoru a času.

Záření Páně bylo tedy i přes obrovskou vzdálenost od Zdroje ohraničeno a představovalo božskou říši, plnou Světla, v níž žijí nejrůznější božské bytosti, jako například archandělé, nebo andělé. Takto to existovalo neměnně a od věků.

Pán však učinil rozhodnutí, že rozšíří své Světlo také za hranice jeho dosavadního vyzařování. Rozhodl se, že ho vyšle do vnější nicoty, aby v jeho ochlazení a ve zmírnění jeho obrovského tlaku mohly přijít k vědomí a k životu biliony bytostí, které se budou radovat ze života ve stvoření Páně.

Proto byla Stvořitelem vyřčena známá slova: „Buď Světlo!“ A Světlo Života, řízené Svatým Duchem Božím, vytrysklo do nicoty, aby z něho vzniklo duchovní stvoření. Ochlazením Světla v nicotě vznikla obrovská říše Ducha a v ní se probudily k vědomému bytí biliony duchovních bytostí. Tak vzniklo prvotní, čistě duchovní stvoření.

Na spodním okraji prvotního, čistě duchovního stvoření a v největší vzdálenosti od Stvořitele se však nacházel potenciál života, schopný dojít k vlastnímu sebeuvědomění. Tento potenciál se ale nemohl probudit k vědomému bytí, protože tlak Světla v čistě duchovní říši byl pro něj příliš vysoký. Proto bylo třeba posunout Světlo vyzařování Stvořitele ještě dále, až za hranice čistě duchovní říše, aby se tím dal prostor k vědomému bytí dalším bilionům bytostí, schopných žít a rozvíjet se jen v takovémto sníženém tlaku Světla.

A proto Světlo proniklo ještě dále, až za hranici prvotního, čistě duchovního stvoření, aby zformovalo náš hmotný svět, ve kterém žijí lidští duchové.

No a v úplně prvním vyzáření Světla za hranice prvotního stvoření se probudila k vědomí osobnost vládce říše přírodních bytostí - Ódina. Následně, skrze něho, se začali probouzet k uvědomění další vysocí bytostní, aby společně, v radostném tvoření naplněném Světlem, začali formovat hmotné světy, jako prostor a školu pro vývoj lidských duchovních jisker.

Ódin, správně nazývaný O-dio-nar, je vznešený tvůrce sil a zákonitostí, které jím prostupují a tvoří hmotné úrovně a světy. Jeho podstata dala sílu ke zformování světlého hradu na vrcholu hmotného stvoření v říši bytostných, zvaném Valhalla.

Skrze O-dio-nara, vznešeného služebníka Světla, mohly vzniknout zástupy sebevědomých bytostných služebníků, kteří pod jeho vládou tvořivě působí v zákonitostech přírodního druhu ve všech částech pozdějšího stvoření a všude tam naplňují Vůli Stvořitele.

Skrze působení těchto věrných služebníků Světla platí ono známé „jak nahoře, tak i dole.“ Ale protože hutnost hmotných úrovní je méně pohyblivá, než jsou světy duchovní, naplňování účinků zákonů Stvořitele v nich vykazuje určité zpomalení. V tom však spočívá velká milost pro lidi, protože následky jejich činů k nim nepřicházejí bezprostředně ihned, jak je tomu v duchovních úrovních, ale dávají jim čas změnit se, polepšit se a tím nechat mnohdy rozuzlit nezbytný dopad zpětných účinků jen v symbolickém prožití.

To samozřejmě platí jen tehdy, pokud se snažení člověka mění k lepšímu a čistšímu. Zůstává-li však stále ve svých slabostech a chybách, v zákoně zvratného působení se k němu vždy vrátí žeň jeho setby, a to ve znásobené míře prožívání.

O-dio-nar sedí na svém trůnu, na nejvyšším místě Valhally a drží v ruce svítící žezlo – zvonící kladivo, které je mnohonásobně účinnější než to, co používá Thonorun. Tímto žezlem ovládá vznik, trvání a zánik všech úrovní pozdějšího stvoření a všech světových částí hmotnosti, do kterých vstupují lidské duchovní jiskry ke svému vývoji. Poskytuje lidem hmotné stvoření jako prostřený stůl, zvoucí k účasti na jeho nádheře a štědrosti.

Na nejvyšším místě Valhally drží O-dio-nar svou věrnou službu a jeho vlasy a vousy vlají v proudech sil. A on, naplněný radostnou službou, vítá tyto přílivy sil z Výšin a dává je dále přizpůsobené svým bytostným služebníkům, kteří pracují pod ním v naplňování Vůle Stvořitele ve hmotném stvoření. Vše jemu podléhající se podvoluje věrné službě. Avšak ne z donucení zvenčí, ale ze své vlastní vnitřní potřeby.

Pro současné lidi není snadné přijímat a alespoň částečně chápat tyto skutečnosti, protože jsou nesmírně vzdáleny od jejich rozumového vnímání světa. Jen čistá, vnitřní dětskost umožňuje přijmout těm, kdo jsou toho schopni, alespoň náznak nádhery a síly, v níž působí přírodní bytosti – bytostní služebníci. Toto vše však bude smět skutečně nahlédnout a plně prožít až Světlem proniknutý lidský duch, který se vrátí do blažených zahrad svého domova v ráji.

Zde na Zemi se člověk potřebuje alespoň přiblížit k vědomí, že Valhalla a služebníci v ní působící jsou skuteční a že svět, který vidíme kolem sebe, je dílem jejich práce a jejich schopnosti ovládat mocné přírodní síly.

A nad těmito silami bdí a moudře jim určuje směr ten, který přišel na místě vznešené Valhally ke svému vědomí jako první ze všech bytostných služebníků – mocný O-dio-nar.