Pod povrchem života

Člověk je duch a ne tělo! Lidé to však nechápou a nevědí, a proto se jim jejich tělo stalo vězením ducha. Jejich tělo a rozum jsou jako skořepina tvrdého ořechu, která znemožňuje duchu, aby pronikl navenek a projevil se prostřednictvím radosti a nadšení, které v sobě nese.

Náš duch však nutně potřebuje prorazit navenek, aby v duchovně citovém prožívání života vyrostl ve silný strom, přinášející zdravé plody. Pokud to však nedokáže hrozí mu, že za pevnou skořepinou pozemského rozumu v dlouholeté vnitřní vlažnosti začne zahnívat a nevzejde ke Světlu.

Pochopme, že náš tělesný mozek, náš rozum se nám nikdy nestane pramenem radosti, protože neslouží k tomuto účelu. Slouží jen ke shromažďování pozemských znalostí a zkušeností, které jsou potřebné pro naši fyzickou existenci.

Naše tělo spolu s rozumem je jako auto a náš duch je jako řidič, který jej řídí. V nepochopení těchto skutečností však došlo k tomu, že řidič ztratil schopnost řídit auto. Auto ho pevně uzavřelo v sobě a jezdí si tam, kde ono chce.

Přitom je však auto samotné bez řidiče neživé, stejně jako se tělo bez ducha není schopno hýbat, dýchat, nebo prožívat radost.

Duch mnoha lidí trpí uzavřený v této skořepině, aniž by si to dotyčný člověk uvědomoval a realitu tohoto stavu pochopí teprve tehdy, když fyzicky zemře.

Čas našeho vývoje na zemi je však nesmírně drahocenný! Každý okamžik, kdy je duchovní v člověku utlačováno a nemůže se projevit, je okamžikem ztraceným. A i když si lidé myslí, že tomu tak není, že prožívají smysluplný život prostřednictvím uspokojování svých pozemských přání, ve skutečnosti to není vůbec pravý život. Neboť pravý život je spojen jedině s citovým prožíváním našeho duchovního nitra. Jedině v tom citově duchovním spočívá vzestup a přibližování se k moudrosti a zralosti. Jedině v tom spočívá příslib věčného života v ráji.

Lidé tomu však nerozumí a nedokážou to uchopit, protože ve svých fyzických tělech, obklopených vnějším hmotným prostorem, považují právě toto za jediný rozměr svého bytí.

Kdyby však bylo jen na okamžik umožněno duchu člověka naladit se na obraz, který se skrývá za těmito slovy: „poklad spočívající v blažené radosti duchovního bytí v ráji“, mnohý by nenašel více klid, pokud by s celou svou silou a nadšením nevykročil k tomuto cíli.

Slova samotná jsou slabá k tomu, aby vyvolala v rozumu příslušný obraz, protože rozum bude hledat jen pozemské vysvětlení a pochopení.

Ponechme však ducha, aby ve své citové volnosti a jásavé dětské radosti načerpal z tohoto obrazu sílu. Neboť jedině duch je schopen zachytit obraz vzdáleného domova ve Světle, ze kterého vyšel, aby poznával zákony stvoření ve hmotných světech. Neboť tušení jeho pravého domova je v něm stále živé, jako vzdálené tóny nádhery a štěstí. Duch v sobě trvale nese tuto vzpomínku, i kdyby se v něm během mnoha životů v hmotnosti stlačila jen do maličké jiskřičky naděje.

Tato jiskřička možnosti znovuzrození zůstává stále v něm a je vždy připravena se opět rozzářit v jasný plamen, který je účastný všeho, co člověk prožívá na Zemi.

Odloženo a odstraněno má být úplně vše, co brzdí a překáží duchu v jeho projevení se navenek. Vnitřně máme žít naplno! Dejme v sobě ožít ušlechtilé radosti a s důvěrou ve vítězství dobra kráčejme vším, co ještě budeme muset ve svém životě přežít.

Duchovní pomocníci nám budou stále nablízku a budou nás vést tak, abychom se naučili v každičkém okamžiku shromažďovat poklady ducha.

Pokud to dokážeme, a je jisté, že to dokáže každý člověk, pak se jednou všichni společně setkáme na místech, kde námi pronikne blaženost a štěstí. A my tehdy poznáme, že jsme vstoupili do svého pravého domova ve Světlých úrovních stvoření Páně.

Neboť vnitřní vzestup člověka se odvíjí jedině od jeho schopnosti vše prožívat citem, který vždy dokáže nacházet cesty k čistému postupu vpřed a nahoru ke Světlu. Našemu duchu má být v tom ponechána svoboda, aby se projevoval v radostném nadšení tak, jak je mu to přirozené.

Nechme tedy proniknout velikost a ušlechtilost svého ducha navenek a on nám pak skrze cit ukáže, co je správné a harmonické, a tím pádem Světlem chtěno. Potom nám bude požehnání Světla na všech našich cestách stále nablízku.